Paní Sandra prostě k Ošetřovatelskému domovu neodmyslitelně patří. Dalo by se říct, že s ním prožila celou éru při poskytování sociálních služeb, minimálně v „Habrovce“, a proto jsem jí požádala o vzpomínky na dění v Domově.
Moje vzpomínky
Ošetřovatelský domov v Habrové zahájil svou činnost 5. 1. 2001, kdy byl slavnostně otevřen za účasti tehdejšího vedení radnice Prahy 3 v čele se starostou panem Milanem Českým. Slavnostního otevření se zúčastnila také média (tisk a rozhlas) a zástupci z jiných sociálních zařízení.
Domov v Habrové poskytoval odlehčovací službu pro 42 klientů. Před zahájením provozu bylo nutné zařízení uvést do provozu schopného stavu. Personál, který měl podepsané smlouvy, mezi nimi i já, začal docházet již koncem prosince 2000, aby připravil všechna oddělení a pokoje na příjem klientů. Rozmisťoval se nábytek, lůžka, nádobí, lůžkoviny. Vše bylo potřeba vybalit, umýt, lůžka povléknout lůžkovinami. Nastavit si harmonogramy práce, časové harmonogramy, ty se ještě upravovaly za plného provozu. Odlehčovací služba byla poskytována na dobu 3 měsíců s možností jednoho prodloužení, celkem tedy maximálně na 6 měsíců. Personálně zajišťovali péči přes den 2 zdravotní sestry a 7 pečovatelů. V noci 2 zdravotní sestry a 2 pečovatelé.
V péči o klienty se kladl důraz na zvýšení nebo zachování stupně soběstačnosti, aby se klienti mohli vrátit do domácího prostředí. Pokud klient nebyl schopen vrátit se domů, byl přeložen do jiného sociálního nebo zdravotního zařízení. Práce o klienty v prvním roce nebyla tak fyzicky náročná, protože imobilní klienti k nám byli překládáni většinou ze zdravotních zařízení, tudíž jich nebylo tolik. V přízemí domova bylo 6 pokojů, společenská místnost, sesterna, šatna zaměstnanců. Pokoje pro 10 klientů, kteří byli soběstační a chodící, péči zde zajišťoval 1 pečovatel. V prvním patře bylo 21 klientů, ve 12 pokojích, někteří imobilní. O ty se staralo 5 pečovatelů. V druhém patře bylo 6 pokojů pro 11 klientů, kteří už nebyli zcela samostatní, ale ještě zvládli většinu úkonů sami. Těm zajišťovala péči 1 pečovatelka s tím, že s méně soběstačnými klienty jí pomáhala pečovatelka z přízemí např. při manipulaci nebo vysazování klientů. Dále zde byla kancelář vrchní sestry, sesterna, šatna zaměstnanců a oddělení bylo ukončeno střešní terasou s možným vstupem.
Zdravotní péči zajišťovaly 2 zdravotní sestry. Jedna měla v péči pouze klienty prvního patra a druhá klienty z přízemí a druhého patra. Tento model rozdělení trvá i dnes, kdy klienty z přízemí zajišťuje personál z druhého patra.
Práce s klienty byla velmi individuální, s většinou jsme měli velmi blízký vztah. Někteří se ani nechtěli vracet domů a těšili se až k nám opět přijdou. Dalo by se říct, že první rok byl v péči o klienty nadstandartní.
V únoru 2002 jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. Po ukončení mateřské dovolené jsem nastoupila na zkrácený úvazek do zařízení Pod Lipami. Zde byla také odlehčovací služba pro 24 klientů. To bylo v letech 2005 až 2011.
V roce 2007 byla otevřena přístavba v Habrové a tím byla navýšena kapacita klientů na současný stav 70 lůžek. Změnila se dispozice na odděleních, v přízemí je 6 pokojů pro 10 klientů, v prvním patře je 18 pokojů pro 33 klientů a v druhém patře je 15 pokojů pro 27 klientů. V přízemí přibyla jídelna, šatna zaměstnanců a zázemí vedení zařízení. V původní sesterně má nyní kancelář technik a v původní šatně je nyní účetní. První patro se rozrostlo o 6 pokojů s dvanácti lůžky, dále sesternu zdravotních sester, sklad prádla a společenský koutek. V druhém patře vzniklo 10 pokojů, kancelář pro fyzioterapeuty, společenská místnost, sesterna zdravotních sester, 2 sklady, čajová kuchyňka. Byl zrušen jeden dvoulůžkový pokoj a tím vznikla sesterna pro pečovatele a také se tak zvětšila koupelna na nynější stav. Z původní šatny zaměstnanců vznikla kancelář pro sociální pracovnici a sklad pomůcek.
Největší změna nastala v roce 2010, kdy byla nově poskytována služba Domov seniorů, nejprve v Habrové a později i Pod Lipami. V důsledku toho došlo k personálním změnám v celém zařízení. Začínala se zakládat sociální dokumentace klientů a přiřazování klíčových pracovníků. Měnil se způsob práce s klienty, kterým zde měl být vytvořen domov. Proto jsem byla oslovena vrchní sestrou, zda bych nechtěla na těchto změnách spolupracovat jako metodik v Habrové. Po zvážení jsem se vrátila do Habrové, ale již do Domova pro seniory.
Nejvíce práce bylo s vytvořením individuálních plánů a nastavení plánů péče všem klientům. Od roku 2015 opět působím jako ošetřovatelka v přímé péči.
Samozřejmě je i rozdíl poskytování péče odlehčovací služby a Domova pro seniory. Klienti jsou zde nyní na dožití a je potřeba vytvořit jim takové prostředí, přistup a péči, která vyhovuje jim, tak aby se cítili v bezpečí a pohodlí. Nedílnou součástí je i funkce klíčového pracovníka, kdy by měl klient vědět, na koho se může důvěrně obrátit se svými požadavky a problémy. Velkou změnu také vnímám ve větším zapojení jak rodinných příslušníků, tak dobrovolníků a sponzorů z řad široké veřejnosti. Nedílnou součásti jsou nově též ergoterapeutky a aktivizační pracovnice, které vytvářejí různé aktivity a programy pro seniory.
Ráda vzpomínám na vánoce v našem zařízení, kdy si rodiny brali klienty domů a nám zůstali jen ti, kteří domů nemohli. Pro ty jsme připravovali, ne štědrovečerní večeři, ale slavnostní oběd. Klienty jsme oblékli do slavnostního, upravili je a připravili slavnostní tabuli. Samozřejmě dle možností, ale snažili jsme se, aby většina klientů byla u slavnostního stolu. Vždy byli klienti nadšeni a kolikrát jsme slýchali, že takové Vánoce by ani doma neměli. Také jsme zavedli tradici opékání buřtů, nyní se připravují v kuchyni, ale my jsme začali s ohništěm. Připravili jsme ohniště, přivedli klienty a začali s opékáním. Jaké bylo naše překvapení, když se objevili hasiči. Naštěstí to vzali s humorem a my byli poučeni, že každý táborák se musí předem hlásit hasičskému sboru.
Zda odejít ze zařízení jsem se rozhodovala po ukončení mateřské dovolené, kdy jsem hledala nějaké sociální zařízení blíže mému bydlišti. Věděla jsem, že do zdravotního zařízení se vracet nechci, protože sociální oblast mi vyhovovala více. Bohužel daná zařízení, která jsem v té době kontaktovala mě neoslovila a podmínky, které požadovali pro mě byly nevyhovující. Proto jsem se vrátila zpět po MD do Habrové, kde mi vedení vyšlo vstříc se zkráceným úvazkem.
Zůstala jsem také proto, že práce zde je klidná a na rodinné úrovni. Také jsem se nesetkala s odmítnutím, když jsem jako zaměstnanec potřebovala něco řešit.
Za ty roky se vystřídalo hodně kolegů, s některými jsem v kontaktu dodnes, jiní již nejsou mezi námi a u některých jsem ráda, že se znovu neuvidíme. Kolega nemusí být vždy přítelem, ale měl by být dobrým spolupracovníkem.
Sociální služby jsou celkově stále opomíjené státem i veřejností. Práce pečovatelů je jednou z nejnáročnějších zaměstnání. Je fyzicky, psychicky i časově velmi náročná. Není ani finančně příliš dobře ohodnocena. Veřejností je práce pečovatelů vnímána jako podřadná, ale vykonávat ji nemůže kdokoliv. Každý si neumí představit, co taková práce skutečně obnáší a mnozí změní svůj názor až když se s péčí o osobu blízkou setkají osobně.
Přeji si pro náš domov, aby se v něm klienti cítili bezpečně, spokojeně, aby byly jejich přání a potřeby naplněny, měli důvěru k personálu a byli zde celkově šťastní.